Příběhy klientů

< Zpět na přehled příběhů

VBAC po 19 měsících

Rok 2015 pro mě znamenal velkou změnu, začalo to svatbou, stěhováním do ČR po několika letech života v zahraničí – blíže k rodině, očekávání 1. potomka, stěhováním se do rodinného domku a porod. Ačkoliv jsem byla informovaná, měla zaplacenou porodní asistentku – sice nemocniční, ale alternativám nakloněnou, po 24 hodinách bez kontrakcí jsme jeli do nemocnice, udělán první HA mojí PA, pak několikrát i doktorkou. Nic nepomohlo, porod se moc nerozjel, síly ubývaly, kontrakce krátké a otevření nikde. Nastoupila horečka, antibiotika, oxytocin, já na pokraji sil po nějakých 48 hodinách jsme se domluvili na SC s doktorem, ozvy padaly, já už nebyla schopná vstát. Pamatuji si jen podepisování papírů a chvíli na operačním stole před uspáním, kdy doktor vtipkoval s doktorkou a anestezioložka se ho musela třikrát ptát, zda je připraven, mezitím já se tam připoutaná svíjela v kontrakcích. No a o rekonvalescenci po SC nebudu mluvit, byla to hrůza bolestivá, kterou jsem překonala jen díky synovi, pro kterého jsem si šla druhou noc na pokoj, kam se dávají miminka, když se o ně maminky nejsou schopni postarat. Po 2 dnech jsem se dostala na nadstandard, manžel hodně pomohl a já si řekla, že takhle porodit druhé nechci!

Přidala jsem se do skupinky na fb Porod v domácím prostředí a začala studovat 3. den po porodu až do mého druhého porodu, který byl přesně podle mých představ. Po otěhotnění jsem už byla rozhodnutá rodit doma, když to půjde, když ne, tak nemocnici máme 10 minut jízdy. Manžel nakloněn nebyl, ale jasně jsem mu řekla, že rodím já, ne on, já se zotavuji po porodu, ne on. Respektoval to, i když s tím nesouhlasil a bál se. Hodně informací se dozvěděl na kurzu Hypnoporodu ve Znojmě pod vedením Ilči Wochnerový. Připravovala jsem se na dlouhý porod, v čemž mi pomohl předporodní rituál, který mi dodal sílu a sebevědomí a byl prostě úžasný. Znamenal pro mě mezník, kdy jsem přestala pracovat – učila jsem soukromě aj a nalaďovala jsem se už jen na porod a příchod miminka.

Měla jsem domluvenou PA a dulu, nakonec PA pár dní před TP odřekla z důvodu vyčerpanosti. Nebyla jsem překvapená, neboť jsem si jí nebyla jistá a navíc se mi zdálo, že u porodu budu mít jen manžela a dulu. Vše prostě proběhlo tak, jak mělo.

Sára si vybrala příznačný den pro začátek zrození – 15. 9. po půlnoci, kdy u nás ve Znojmě začíná vinobraní. Syn se o půlnoci vzbudil, nakojil se a uspala jsem ho, jak jsem od něj vstávala na svoji matračku, tak jsem cítila poslíček silnější, než předešlou noc, a pak mokro na kalhotkách. Manžel hned vylítnul, poslala jsem ho do postele a šla na záchod. Byla jsem si jistá, že začínáme a měla jsem ohromnou radost, že mám vlny. Šla jsem si ještě lehnout, ale Samík se vzbudil a nešel uspat, tak jsme vstali a šli balit věci do kufru, kdyby bylo třeba jet do porodnice. Samík pomáhal a po dvou hodinách šel spát, šla jsem sama do ložnice, přečetla si vzkazy z předporodního rituálu a odpočívala jsem. Ráno jsme se nasnídali, kluci jeli na vinobraní a já zůstala v klidu doma. Uklidila jsem si, usmažila řízky (pamatuji si, jak jsem po CS 24 či 48 hodin nemohla jíst, tak jsem chtěla být pořádně najezená), upekla chleba a buchtu a mezitím už na balóně prodýchávala čím dál silnější vlny. Okolo 15 hodin přijel manžel se synem, já už byla jen balóně, pila jsem vodu, začala jsem si při výdechu zpívat, syn vždy přiběhl ze své herničky a ptal se:“Bolí?“ A držel mě za ruku a byl se mnou na balóně. Okolo 17 hodiny říkám manželovi, že bude muset dát Samíka k našim na hlídání, že potřebuji klid a už nezvládnu večerní rituály s ním. Do té doby nikdo nevěděl, že rodím. Manžel říká, tak já ho potom okolo 9 přivezu a bude tu spát, říkám, že už asi ne, ale uvidíme. Jak manžel odjel, zesílily mě vlny, sprcha to zhoršila a to vodu běžně miluji, takže jsem byla jen na balóně, v pokleku na kolenech a s rukama jsem se houpala na balóně. Jak manžel přijel, povolali jsme dulu Ilču, se kterou jsme byli celou dobu v kontaktu. To už jsem dost těžce vydýchávala vlny a opravdu nahlas si zpívala.

Pamatuji si, že jsem chtěla jen ticho a tmu. Manželovi jsem drtila ruku. Zkoumala jsem Landovu značku a byla ráda, že je výrazná a roste. Měla jsem moment, kdy jsem si myslela, že už to nedám, zachvátila mě panika, dula mi nabídla Bachovy esence a jelo se dál. Pak přišly stavy zima – vedro, neustálé vlny. Manžel začal připravovat porodní bazén, rušilo mě to, tak jsem se přesunula do ložnice z obýváku. To už byla jízda a já už to chtěla mít za sebou, pro změnu jsem drtila ruku Ilči a řvala jak lvice. Do bazénku jsem se už nedostala a Sárinka se narodila v ložnici na zemi, kdy vytlačit hlavu bylo těžké, bolelo to, myslela jsem, že mi upadne zadek Dula byla úžasná a neskutečně mně pomohla, povzbuzovala mě. Manžel přestal řešit bazén a byl tu se mnou, hlavička párkrát vykoukla a zajela zpátky, zapomínala jsem dýchat, jen jsem tlačila. Dula mě připomínala: „Dýchej!“ Dýchala jsem, řvala a hlava konečně vyšla ven a pak už i celé tělo, to jsem necítila. Hned jsem si ji vzala do rukou a s pomocí duly a manžela jsem se opřela o radiátor a užívala si. Po hodině jsem vytlačila placentu, osprchla a kochala se s manželem naší Lotosenkou.

Podařilo se vše podle mě, lotosový porod doma přirozeně bez poranění. Samík dopoledne přivítal Sárinku. Hojení proběhlo rychle a já si užívala dvoutýdenní rozmazlování manželem – jídlo do postele, klid, spánek přes den. Po 2 týdnech se manžel vrátil do práce a já začala naplno fungovat i pro Samíka, chodili jsme ven, atd.

Naše okolí o mě mělo strach, ale nepřipouštěla jsem si ho k sobě, mám genetickou trombózu Leidenskou mutaci, kdy jsem se rozhodla neředit krev po častých kontrolách na hematologii. Takže za mě porod krásně prožitý, rychle zahojená a s císařem se to nedá srovnat!!

Děkuji Ilči za přítomnost a za to, že jsi! M.