Detail článku

< Zpět na přehled článků

Špatné zacházení a šikana v nemocnicích?

Jemné Zrození s.r.o.

Zachází se s rodícími ženami v nemocnici neoprávněně a špatně? I když je to jen zřídkakdy uznáno jako špatné zacházení nebo násilí páchané na ženách. Šikana a léčebné procedury pod falešnými záminkami, a to i v nemocnici, jsou problémem základních lidských práv, který vyžaduje pozornost. Pojmenování problému je prvním krokem. Síla zdravotnického orgánu, nedostatečná odpovědnost v nemocničním hierarchickém systému, politika a protokoly, kdy se očekává splnění všech očekávání, představují úrodnou půdu pro špatné zacházení a překážku pro ženy i zaměstnance aby si špatného zacházení všimli a zastavili jej. Naučit se rozpoznat špatné zacházení, přijmout účinná opatření a pochopit právní požadavky na „informovaný souhlas“ může pomoci. Ukončit toto špatné zacházení bude ale vyžadovat systémové změny.

Klíčová slova: špatné zacházení s těhotnými ženami, nemocniční zneužívání, informovaný souhlas, šikana, práva těhotných žen.

Bez ohledu na naše různé názory, národní důraz na reformy zdravotnictví ve Spojených státech přinesl alespoň nějakou dlouho-potřebnou pozornost médií k problémům v mateřské péči, jako jsou nadměrné operace císařským řezem a jiné zásahy, vysoké náklady a špatné výsledky.

Méně výrazný problém v péči o matku, je jakým způsobem se v nemocničním prostředí s těhotnými a rodícími ženami zachází. Přes přítomnost mnoha starostlivých a podporujících lékařů a nemocničního personálu, někdo ze zúčastněných slyšel nebo viděl mnoho příkladů špatného zacházení ať už verbálního nebo fyzického charakteru, zaměřeného na rodící ženy v nemocnici. I když často neuznané jako špatné zacházení. Toto chování vůči ženám, a to zejména při porodu, je nepřijatelné a škodlivé. Některé formy špatného zacházení: nedostatek informovaného souhlasu, mylný výklad zdravotní situace a výhružky pravděpodobně přispívají k vysoké míře zbytečných zásahů a traumatických zážitků z porodu.

Při posuzování míry špatného zacházení v porodnickém zařízení věřím, že jsme zhruba na tom stejně, jako jsme byli v letech 1950 až 1960, pokud jde o domácí násilí a násilí na ženách. Špatné zacházení a násilí se děly, ale my jsme pro to neměli jméno. Když váš manžel nebo přítel byl fyzicky nebo slovně hrubý, tak to prostě takhle bylo a nikdo to neřešil. Pravděpodobně to byla vaše chyba, ale stejně nebylo mnoho, co byste s tím mohly udělat.

Mnohaletá práce odvážných a odhodlaných žen poukázala na to, že fyzické a verbální násilí je škodlivé a nepřijatelné. Další jejich práce přinesla vytvoření právních precedentů, započala vzdělávání soudců, policie a nemocničních pracovníků, bezpečných porodních domů a vytvořila skupiny pro podporu. Takové násilí stále pokračuje i dnes, ale alespoň máme právní uznání o tom co to je, veřejnost si je násilí vice vědoma a ženy mohou získat pomoc z mnoha míst.

Násilí v porodnici se nemusí zdát býti stejné jako domácí zneužívání a násilí, ale není o nic méně škodlivé.  Slovní násilí zahrnuje vyhrožování, nadávání, zesměšňování, zostuzování, nucení, řvaní, ponižování, lhaní, manipulace, sarkastické chování, odbývání a odmítání pozornosti – toto je chování, které snižuje a narušuje sebevědomí příjemce a zároveň výrazně podporuje pocit moci poskytovatele, což je typické pro šikanu. V jakémkoli jiném nastavení by většina z nás rozpoznala tyto projevy násilného chování. Ale protože jsme přizpůsobeni životu ve společnosti a očekáváme spolehlivé a profesionální chování v nemocničním prostředí a  chceme být „v souladu“ s lékařskými směrnicemi, jsou tyto projevy chování zřídkakdy uznány a interpretovány jako špatné zacházení. Navíc personál a lékaři jsou “mocní činitelé” v nemocnici, zatímco těhotné a rodičky jsou jen „pacienti.“ Taková obrovská nerovnováha sil umožňuje a dokonce povzbuzuje k šikaně a násilí. Máme tendenci se cítit bezmocně. A tak jsme racionalizovali a přijali toto chování, kdy zároveň si danou zkušenost odmítáme připustit.

Špatné zacházení a násilí zahrnuje i činy, jakými jsou například lékařské ošetření bez informovaného souhlasu, opomenutí informací, potlačování odmítnutí nějakého ošetření, zkreslování zdravotní situace a nutnosti zásahů. Vzhledem k tomu, že lékař je odborník, žena nemusí být schopna poznat, zda lékař zatajil informace nebo zkreslil zdravotní situaci. S některými ženami se jedná extrémně nepřátelsky, což zahrnuje neposkytnutí náležité úlevy od bolesti i přes zřejmé sexuální zneužití. Nevhodné léčebné procedury, jako je praxe podávání Pitocinu (pozn. syntetický oxytocin) tak dlouho dokud se dítě nedostane do stresu (a císařský řez je nutný), je jasné špatné zacházení, i když jen málo žen si uvědomuje, že je to úmyslné násilí. Lékaři, kteří se nijak násilnými nezdají být se do těchto činností mohou zapojit a zdravotní sestry mohou pociťovat bezmoc jakkoli zasáhnout.

Počet různých porodnických postupů a úkonů – od vnitřních vyšetření až po použití léků, vyvolání porodu a císařských řezů – se zvyšuje a epiziotomie se stále provádí.  To, že každá z těchto invazivních procedur je z lékařského hlediska alespoň v polovině případů zbytečná, je jasnou známkou toho, že ženy při porodu v nemocnicích jsou poškozovány a je s nimi špatně zacházeno – a to jak fyzicky, tak psychicky.

Lékaři jsou často schopni od ženy získat “souhlas” k intervenci vzhledem k nerovnováze síly mezi lékařem a ženou. Dochází k nedostatku odpovědnosti v nemocničním systému a sociální očekávání, že lékař bude jen doporučovat úkony, které jsou pro naše zdraví a bezpečnost nezbytné a “pacient” s nimi bude v souladu. Tento druh násilí totiž obvykle jako „násilný” nevypadá. Nicméně, omámení léky nebo nastřižení těhotné ženy bez lékařského důvodu je akt násilí, i když jej provádí zdravotnický pracovník v nemocnici. Slyšela jsem ale mnoho žen a zdravotnických pracovníků, kteří zcela lékaře pro provádění zbytečných císařských řezů omlouvali a vysvětlili to jako “obrannou léčbu.” V jakém jiném životním okamžiku je ve Spojených státech přijatelné provést velkou břišní operaci kvůli snížení své vlastní zranitelnosti u soudu (pozn. tím je myšleno zdravotnické zařízení, kdy císařský řez je proveden, aby zdravotnické zařízení krylo samo sebe před případnou žalobou pro nedostatečnou péči)? Není to zákeřné? Není to ještě násilnější než monokl?

Problém špatného zacházení v nemocnici na bázi mateřské péče není vina ženy ani to není problém několika jedinců, kteří s ženami špatně zacházejí.  Jedná se o systémový problém, umožňující nedostatek odpovědnosti a kulturu beztrestnosti v nemocniční hierarchii, kde špatné zacházení a násilí jdou ze shora dolů. Toto ovlivňuje jak zdravotnický personál a stejně tak i pacienty. Navíc, když autorita má své kořeny a základ v tom “co je nejlepší” (ve všech svých obměnách), není možné najít společnou řeč když dojde na to, co je nejlepší pro matku a dítě. Tento rozpor také řídí zneužívání a nadužívání intervencí.

Můžeme něco dělat? V samé podstatě je to zlepšení systému, což povede ke zlepšení situace. Avšak identifikace problému a uvědomění si, že daný problém existuje, je nezbytným krokem, který může pomoci alespoň některým ženám zabránit špatnému zacházení a násilí.

Těhotné ženy by měly být informované a umět rozpoznat známky neúcty nebo šikany ze strany lékařů, nebo jiných zdravotnických pracovníků. Měly by být schopny poznat, že problém přichází a mít možnost udělat náležitá opatření než porod započne. Měli bychom být schopni zvýšit povědomí a pochopení u lékařů a zdravotnických pracovníků o dopadu špatného zacházení na těhotnou ženu a naučit se chovat ohleduplně a užívat nápomocná slova, i když je nám jasné, že ne všichni budou těmto informacím otevřeni.

Můžeme v kurzech přípravy na porod a rodičovství, při školení dul, zvýšit povědomí žen o identifikaci špatného zacházení a jejich prvků a poskytnout o tom informace – jaké formy špatného zacházení se vyskytují a způsoby, jak se s tím vyrovnat. Vynikající literatura a zkušenost s šikanou a slovním napadání je k dispozici ( např. Coloroso 2009 , Evans , 1996, 2002 , Farrell , 2006, 2007a , 2007b , 2007c , Forward , 1997). Přísun informací od psychologů a poradců, kteří se specializují v tomto aspektu lidského chování by nám mohlo pomoci nalézt efektivní techniky pro výjimečné okolnosti v nemocničním prostředí.

Učitelé porodu a duly, mohou ženám poskytnout informace a ujistit se, že ženy vědí, jaké jsou jejich základní práva. Práva těhotných žen je vynikající brožura, která je k dispozici na webových stránkách (www.childbirthconnection.org ). The Joint Commission (www.jointcommission.org), která akredituje nemocnice, má užitečnou brožuru, Speak Up: Poznejte svá práva, která se specificky zaměřuje na právo být vyslechnut, být léčen zdvořile a s úctou.

Ženy, které jsou dobře informovány a připraveny klást otázky týkající se postupů, ošetření a zákroků během porodu si lépe všimnou nedostatku „informovaného souhlasu“ a již je nelze ošálit a provádět jim zbytečné zásahy. Vynikající zdroj je Penny Simkin je „Klíčové otázky týkající se vaší péče (www.pennysimkin.com ).

Můžeme také podpořit ženy, které zažily špatné zacházení během těhotenství, nebo při porodu aby podaly stížnost. Podání stížnosti samo o sobě problém nevyřeší. Nicméně, ženy, se kterými jsem mluvila se cítily posíleny a to jim pomohlo si uvědomit, že se s nimi špatně zacházelo a že to nebyla jejich vina. Podání stížnosti ne vždy vyžaduje právníka. Je to úřední záznam, že ke špatnému zacházení, nebo násilí došlo. Pokud dostatečné množství žen podá stížnost, pak problém špatného zacházení a násilné péče získá větší pozornost.

Špatné zacházení a násilí bude pokračovat, když se nikdo tomuto chování nepostaví. Je možné, že mnozí pracovníci nemocnice, přepracovaní a ve stresu neví, že se k pacientům chovají protiprávně.  Politika nemocnice a lékařské protokoly mohou přehlédnout informovaný souhlas či odmítnutí zákroku. Hierarchická struktura nemocničních systémů může také podporovat chování, které vede ke špatnému zacházení a násilí a současně představovat překážku při konfrontaci špatného zacházení a to zejména u zaměstnanců.  Je pravděpodobné, že alespoň někteří lékaři si neuvědomují, že jejich akce (nebo zanedbání), mohou porušovat jejich zákonné povinnosti týkající se informovaného souhlasu a mohou tím porušit „důvěru“ – právní vztah a odpovědnost mezi experty a jejich klienty. Je možné, že vzdělávací moduly a další vzdělávací programy na téma šikany a špatného zacházení, jakož i požadavky právních předpisů, by mohly pomoci. Také Lamaze International poskytuje další vzdělávání o informovaném souhlasu (viz Goldberg, 2009).

Přestože zvýšení povědomí o špatném zacházení a práva jako takového možná nezmění vlastnosti inherentního hierarchického nemocničního systému – žádná změna není možná bez vědomí tohoto problému. Hrubé zacházení s ženami při porodu, včetně mnoha forem verbálního násilí, nadužívání léků a zákroků a nedostatek informovaného souhlasu, je základním právem žen a otázkou lidských práv. Pozornost a akce jsou již dávno velmi opožděné.

(Článek z USA byl napsán v angličtině a přeložen do češtiny, jak nejlépe dovedu)

Zdroj:  http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2776520/

http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2776520/pdf/jpe-18-008.pdf

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *